Heteronormativita společnosti: proč se dělí záchodky na dámské a pánské? Snad aby se ženy necítily ohroženy případnými (sexuálně) obtěžujícími muži, či snad i naopak. Vzhledem k tomu, že nelze takovou situaci vyloučit ani mezi osobami téhož pohlaví, důvod pro takové oddělení vlastně neexistuje.
Až na krátká osvícená období byla homosexualita trestána a pronáslednována po celou historii, až někdy do konce 19.století byla ovšem chápaná jako situace, či jednání, které se může týkat každého, a každému se občas přihodivší, byť zavrženíhodná. Teprve z rodem moderní měšťanské společnosti je vytvořen homosexuál jako jednotlivec, typ, vyznání a homosexualita se tak stala věcí okraje, cizí, jasně vykolíkované skupiny, nikoli věcí všech. Místo, aby se postupná liberalizace týkala celé společnosti, šlo vlastně o obloukový návrat ke konservatismu.
Debata, v širším kontextu všelijak administrovaná různými strážci dobrého a bdíči and patřičností z vládních i nevládních organizací, se vesměs točí kolem výrazu „tolerance“, potažmo skupinové identity.
Bohužel je odstartována také jakýmsi background-přesvědčením, že lidé by se neměli navzájem urážet, dělat si ze sebe legraci, vysmívat se sobě, hádat se, vytvářet pro sebe nepříjemná prostředí, dusit se, zkrátka že svět má být bez konfliktů. Nemá a nemůže. Konflikt je ten motor. A zábava. Jenomže to samozřejmě s žádnou homosexualitou nesouvisí, to souvisí se nějakou ublížeností éterických pohádkových bytostí omylem se objevivších v naší realitě.
Tolerance je, jak známo, zapřený nesouhlas. Tolerujeme něco, co se nám nelíbí, ale věříme či uznáváme, že to má právo na existenci. Těžko si předsatvit, že většinová heteronormativní ( a pro-monogamní!) společnost bude nalézat zalíbení v tak či onak odlišných způsobech lásky a vztahů, zejména pak těch, o nichž se domnívá, že ji přímo ohrožují – zde je tolerance či obecně uznání existence a práva na existenci možná maximum možného.
Ale! LGBT komunita dosáhla celospolečenského uznání zejména díky postoji „jsme jako vy, jen s jedním nepatrným rodzílem“ – odtud prezenatce věrnosti, monogamie, partnerství, odtud propagace adopcí apod. Nesmí samozřejmě chybět kondomové kampaně.
Ovšem tlak na zařazení a přihlášení se do skupiny vnímám jako problematický v důsledku zlý: každý člověk by se měl přece definovat nejprve na základě sebe sma, říci jako Jiří Hromada: já jsem Jiří Hromada, a teprve pak, a pokud vůbec, že je muž/žena, Čech/Němec, katolík/muslim, heteroseuál/homosexuál, komunista/liberál atd. Chápu jistou potřebu některých zejména slabších jedinců, se definovat skupinově, zejména nábožensky, sexuálně a politicky, a nemám nic proti tomu, že každý tak nějak přirozeně někam patří.
Jsem však přesvědčen, že všem sexuálním menšinám se dělá medvědí služba, pokud se uměle vytvářejí ghetta a skupiny: spíše než boj za právo na „jinakost“ nebo na odchylku bychom se měli zajímat o zrušení onoho středu: nikdo není jiný, protože nikdo není stejný, protože není norma, není od čeho se odchylovat!
Což samozřejmě platí nejen v oblasti sexuální. Říká se, že dnešní společnost je nesmírně indvidualizovaná a sobecká. Já mám pocit, že je daleko spíš strukturovaná, sešněrovaná, zaškatulkovaná a kolektivistická.