Vlastní normální blog mám už dávno, ale už delší čas jsem si chtěl založit jeden zaměřený otevřeně na politiku. Zastávám názory, o nichž se většina těch, co je slyší, myslí, že je vlastně nezastávám, a jenom provokuju. Natolik jsou pro ně nepřijatelné. Respekt je pro mě ideálně konfliktní prostředí, protože (navzdory tomu, že jsem v jeho tištěné verzi měl svého času asi dva nebo tři články), pro mě shrnuje vesměs ty nenepřijatelnější názory – a jeho čtenáři a bloggeři rovněž.
Poslední dobou tak nějak nerozumím povyku kolem toho, s kým byl Topolánek na dovolené. proč by probůh nemohl jet na jachtu s Řebíčkem a Dalíkem? Proč se nemůže setkat s Romanem, takto státním úředníkem?
Je bizarní, že jsou Brichta, Čunek, Řápková a Jančková pokládáni za rasisty. Oni nenadávjí na Romy proto, že by jim vadili kvůli barvě pleti – oni jim vadí kvůli způsobu života! Koneckonců na obalu onoho Brichtova alba jsou přece Rom , feťák a bezdomovec , nikoli třebe a žid a černoch. To je poodbné a jako se slavným bojem pražského magstrátu proti bezdomovcům, likvidace hlavního nádraží nebo vyhláška o pití alkohlu na veřejnosti.
Ovšem právě představa, že existuje nějaký řádný život, potřeba pořádku a volání po morálce, jsou ty hlavní negativa tohoto přístupu. Neschopnost pochopit, že někdo může a chec žít jinak. A že jinak samozřejmě znamená v konfliktu s okolím. To je přece podstata sousedství, ne?
Ovšem levičácký "tolerantní" přístup se všemi vládními a nevládními organizacemi, agenturami a úřady, řečmi o integraci a antidiskrminačními zákony je v tomhle smyslu rasistický stejně: menšina je tu od toho, aby byla jiná, ne aby se asimilovala s většinou. Stejně jako chmurná představa morální pravice, že podstatou života je práce od rána do úpadu a co nejpřísnější soukormý život podle co nepodrobnějších pravidel, tak naivistická představa akademické levce o všeobjímající toleranci a životě bez konfliktů, protože na všechno bude rada, úřad, hlasování a precizní předpisy, jsou mylné.
Nemluvě o tom, že rasismus je pozoruhodně obskurní názor a není důvod ho zakazovat, jestli to se svobodou slova myslíme vážně.
Blog mám proto, abych štval jedny čtenáře a těšil další.