Nejsem si jist, zda usilovat o přízeň někoho, kdo má bizarní hodnoty, z jehož uvažování a vystupování se již téměř zcela vytratil humor a zda mohou být vzorem politické reprezentace zemí, které pro samou byrokracii a světodějné poslání zapomněly žít. Nicméně, i tak si myslím, že Češi jakožto smějící se bestie opět dokázali předsednictví pořádně zažehnout: začalo to výtečnou kampaní Evropě to osladíme a následně Entropou Davida Černého (za obojí patří dík dr. Vondrovi), pak shozením vlády, pak vytvořením vlády nové, samozřejmě zcela šílené. A jakýmsi průřezovým resortem, červenou nití, je samozřejmě Václav Klaus. Již začátkem r. 2008 jsem propagoval zvolení Václava Klause prezidentem jako jediné možné, vzhledem k blížícímu se předsednictví.
Tedy se daří.
Nejtrapnější je samozřejmě uvažování těch, co v sobě nemají kouska pankáče a potřebovali by si zapnout i ten poslední knoflíček na košili, co potřebují pochválení od velkých guruů (tedy francouzských, německých, britských novinářů a politiků), co nesnášejí extrémy a výkyvy všeho druhu, co jsou strašně normální a chtěli by to po celém světě – a nejvíce po své zemi a jejích politicích.
Netěším se na časy, kdy se naši poltici přestanou urážet, kdy nebude prezidentem extrémista, kdy nebude premiér ukazovat v parlamentu fakáče. A nejvíc se netěším na časy, kdy nás budou chválit ve francouzských novinách.
Člověk, který potřebuje k sebevědomí, či dokonce k sebelásce cizí pochvalu nebo uznání, je politováníhodný ubožák, odsouzený k zániku.