Teď se můžeme tak nějak utěšovat, že volíme konstruktivní pravicové politiky, kteří, řečeno se starými lidovci, mnoho neprosadí, ale mnohému zabrání, alespoň sem tam nějaké nové regulaci slunečního svitu, směrnici nebo vzniku nového úřadu. S nižšími daněmi nebo rozumým státem je třeba rozloučit se rovnou. Nebo můžeme volit provokatéry a kverulanty, lidi typu Klause, Železného, Farage, Le Pena, Haidera – kteří jsou vnímáni ovšem buďto jako výstřední šašci, nebo jako nebzepeční zločinci, a neprosadí už zhola nic. (Při vší proklamované svobodě slova a demokracii jisté názory nejen že nejsou salonfähig, ale jsou přímo nepřípustné)
Pak si je třeba vážně položit otázku, nebylo-li by lepší z Unie rovnu vystoupit. Ano, malá země obklopená Unií by tak jak tak musela v mnohém respektovat její pravidla, ale každou stupidní směrnici, o výši daní nemluvě, bychom přejímat nemuseli. Možná by to bylo o něco náročnější (ekonomicky), možná by nás to vhánělo do náručí Ruska (i tomuto vlivu se ale dá odolat) a předtím než němečtí, švédští a francouzští socialist spolu s americkými soudy a policisty dokončí své ničemné tažení proti Švýcarsku a kol., mohli bychom se stát na chvíli daňovým rájem.
Euroskeptici, či eurofobové, jak se nám také říká, jsou často obklopeni aurou nacionálního šovinismu a jak víme, v jistých kruzích je nacionalismus zvláště pronásledován. Je přitom vtipné, že právě při kritice daňových rájů se mluví o tom, že tyto "parazitují na jiných zemích" nebo dokonce "vysávají bohatství odjinud" – na druhé straně ale protekcionismus je v éře globální ekonmiky pokládán -oprávněně – za nacionalistický blud. Inu, bud jsme v globální ekonomice, a pak je jedno, kdo a kde peníze vydělává a kam je posílá, nebo jsme mezi ekonomicky provázanými nacionalisty.
Další oblast, kde se odpůrci nacionalismu projevují jako nacionalisté, je oslava Lisabonské smlouvy: když ji neschválíme, nebudeme znamenat nic, nikdo se na nás nebude ohlížet atp. jedině tak mají malé země ještě nějakou šanci apod. Ovšem opět – buď si na nějaké národní zájmy nehrajeme, ale jde nám o zájmy individuální, případně skupinové (dané sociálním postavením, vzděláním,vkusem, názory), nebo jsme tam, kde jsme byli (možná?) před 200 lety. Ale pak celá slavná Idea Evropy, think thanky Evropské hodnoty a mletí o evropských kořenech a tradicích nejsou jen nevkusný hnus, ale především pokrytectví.
Myslím, že v EU zůstaneme, Lisabonská smlouva se přijme a celkově bude přitahovat. nic hrozného se samozřejmě nestane, našinec umí flexibilně zneužívat každý systém, v němž se ocitne. Ale mimo tuto strukturu by se nám dýchalo volnějí, hrději a vůbec by byla větší legrace.