Reklama
 
Blog | Vojtěch Varyš

Život je jinde

Debaty o školném, zákoníku práce či důchodové reformě běží z obou stran úplně absurdním směrem. Stále tu, v myslích nejen „starších“ generací, ale především v médiích a učebnicích občanské výchovy, žije jakási normalizační buržoazně-bolševická vize nalinkovaného lidského života, která se však většiny z nás už dávno netýká.

Je to asi takhle: člověk vychodí základku a střední, pak se po maturitě vydá studovat, což trvá pět let /jenom u medicíny šest/. V průběhu studia si přivydělává brigádou, ale živí ho rodiče, u nichž bydlí, nebo k nim alespoň jezdí prát jednou za týden. Po promoci „dostane místo“ a snad i „sežene byt“ a poklidně žije až do důchodu. Zaměstnavatele nemění, a pokud, tak samozřejmě zůstává v oboru. Stěhuje se maximálně dvakrát za život, vždycky do lepšího a do většího a vždycky je to zásadní změna. Má jasné povědomí o místě původu (rodné město) a pokud v něm náhodu nezůstane, rozhodně se do něj často vrací, vazby jsou pevné. Samozřejmě se někdy na konci školy nebo nedlouho po ní ožení/vdá a pak přijdou i děti (dvě).

Anomálie jsou nežádoucí, ale lidové myšlení si s nimi dávno poradilo. Když náhodou dojde k rozvodu, jen proto, aby byl následován dalším sňatkem. Když je jeden homosexuál, samozřejmě si najde stálého partnera, s nímž se registruje – a pak už jim nejde o nic jiného, než si adoptovat vlastního potomka. Do podobného obrazu světa pevně zapadá i rytmus víkendu, prázdnin a dovolených, vize „radostného mládí“ a zodpovědné dospělosti, spoření, hypotéky a pracovní smlouva na dobu neurčitou.

Co na tom, že svět už je jinde?

Málokdo studuje jen tu vymezenou dobu, prodloužená studia jsou většinovým jevem. Zcela běžné jsou změny oborů i škol, souběžná studia na více školách, odložený nástup (leckdo nejde na školu hned po maturitě, ale později). Výjimkami nejsou ani další studia druhé či třetí školy – leckdy nikoli jako prostředek zvyšování kvalifikace, ale prostě ze zájmu a zvědavosti. Málokdo je během studia stoprocentně závislý na rodičích, situace, kdy si student začne „budovat kariéru“ až po získání diplomu je anomální. Rovněž je běžné, že student pracuje ve zcela jiném oboru, než studuje. A hodlá v tom pokračovat, studium se – kromě medicíny a práv – stává skutečně zájmovou činností.

I k nám se pozvolna dostává rozvolněný vztah k práci: fluktuace mezi zaměstnavateli i obory, kupení více netradičních úvazků naráz, švarcsystém i práce freelancerů. Mezi mými vrstevníky není skoro nikdo, kdo by chtěl vykonávat po celý život totéž povolání, leckteří se už teď pohybují v několika sférách současně. Vztahy partnerské a milostné se mění k nepoznání : tradiční rodina už prakticky neexistuje a nemůžete to všechno hodit na hrb homosexuálům a nezodpovědným rozvádějícím se nevěrníkům. Ménage a trois, singles, dvojice žijící bez oddavků, bezdětné páry, svobodné matky, moderní otcové, vícedětné rodiny atd.atd.

Svět je pestrý a flexibilní. Hesla o podporách rodin s dětmi,  startovacích bytech pro mladé nebo studiích jako přípravy na povolání jsou všem jenom k smíchu.

Reklama