Potěšil jsem se britskými volbami a krásným volebním webem BBC. Ty nesmysly, co se v českých médiích objevují („většinový systém znevýhodňuje malé strany“) jsou zjevným nepochopením toho systému, v němž se v každém obvodě vybírá jeden kandidát, a který získá nejvíce hlasů, prostě v tom volebním období ten obvod zastupuje. Zatímco v poměrném systému si nevybíráme jednoho kandidáta, ale partajní soupisku, na níž se sice je občas jeden až dva lidi, co bychom byli rádi, aby nás zastupovali, ale zbylých dvacet bychom poslali ne-li rovnou na popraviště, tak aspoň do vězení. Poměrný systém navíc skutečně znevýhodňuje opravdu malé strany, tedy ty, co operují pouze regionálně, což naopak většinový systém podporuje: dodejme, že zatímco v posledních třech českých sněmovních volbách bylo zvoleno vždy pět stran, v britském parlamentu jich po čtvrtku zasedá deset: a k tomu jeden independent.
Je samozřejmě škoda, že v obvodu Buckingham nebyl zvolen Nigel Farage a že z milionu hlasů pro UKIP nakonec nebyl žádný mandát. Nepoměrně větší škoda bude, pokud se Britové tohoto sytému kvůli neukojeným ambicím liberálních demokratů vzdají. O to větší, že LIB/DEM jsou jen středová bramboračka. Od kolegů Rakušanů se přece můžeme poučit, že proti vládě dvou stran se bojuje radikalitou, nikoli umírněností.
Nicméně člověk musí svůj názor projevit bez ohledu na to, má-li naději na jeho reálné politické zastoupení. Proto dám v následujících sněmovních volbách hlas české UKIP (bohužel bez fialové barvy a ještě více bohužel bez Farage), Svobodným. Hesla „Nenechte se buzerovat státem“ se už sice vzdali (opět bohužel!), ale funguje aspoň web Nechte nás být se seznamem úřadů, které se mají zrušit. Libertatriánské programové zaměření navíc předčí i těch pár paleokonzervativců a nesnášenlivců typu Bahníka a Semína. Stejně čekám, že mezi těmito dvěma skupinami časem nastane konflikt. Skutečný libertarián totiž nenaletí nejen na kecy o sociální spravedlnosti nebo o společnosti, ale ani na nesmysly o morálce a pořádku.